Vykuřovadla

K pálení vykuřovadel 

zásada je, že se vždy pálí přímo na uhlíku, až na malé výjimky. Pokud použijete kadidelnici s mřížkou, uhlík se pokládá na mřížku, nikoli pod ní, pokud použijete kadidelnici bez mřížky, do ní se nasype písek jako izolační vrstva a uhlík položíte na vrstvu písku. 

Výjimkou jsou některá vzácná dřeva, např. orlářka. Ta se pak pálí ve vykuřovací pícce nebo se na uhlík položí plátek mica a vykuřovadlo se pokládá na něj. Takto lze i pálit některé suché materiály, jako byliny či dřeva, nehodí se ovšem pro pálení pryskyřic. 

Názor, že se byliny nepálí na uhlíku je mylný, u vykuřovadel jde o dvě věci, jež se nedají od sebe oddělit, je to vůně a účinek, podle toho, o co nám jde více, musíme zvolit techniku spalování. Pokud potřebujeme účinek, rozhodně pálíme na uhlíku, tím uvolníme komplexní sílu, energii a moudrost byliny. Pokud nám jde spíše o vůni, musíme zvolit jemnější způsob zahřívání, např. pícka, pak si ale ubereme na účincích.