Nákupní košík
Košík je prázdný
Nákup nad 2000 Kč
Doprava ZDARMA!
 

Soukromý život Al. Eisteina

Soukromý život Al. Eisteina
Kliknutím zvětšíte
Cena s DPH: 45,00 CZK
Autor Híglhfield
Nakladatelství/Výrobce: NLN
Průměrné hodnocení: Nehodnoceno

Množství: Přidat do košíku
Rok vydání: 1994
Počet stran:  
Formát: Pevná

Zboží lze zakoupit pouze v E-SHOPU.

 

Albert Einstein se narodil 14.3.1879 v Ulmu v prostředí, kde se střetávaly dvě protikladné historické tradice: 1. racionalistické a 2. slepá víra v neomylnost policejního státu, v Německo císařské státní formy. Matka Paulína pocházela z bohaté rodiny obchodníka s obilím. Otec Hermann měl matematické nadání. V roce 1880 se rodina přestěhovala do Mnichova a později na jeho předměstí Zendling. Tam si postavili dům a dílnu na výrobu dynam, obloukových lamp a měřících přístrojů. Otec ovšem nebyl dobrý obchodník a prostředky rodiny byly silně omezené. Roku 1881 se narodila Albertova sestra Maja. Rodina pěstovala lásku ke klasické hudbě a německé literatuře. Otcův bratr Jakub, který vedl technicky činnost otcovy firmy, rozvíjel v Albertovi zálibu v matematice. Albert byl tiché dítě, žil stranou kamarádů a nesnášel hlučné hry na vojáky. V katolické základní škole pocítil projevy antisemitismu. V 10 létech nastoupil na gymnázium, způsob výuky byl ovšem zaměřen na biflování a moc mu nevyhovoval. Studoval mnohé populární knihy, až se dostal k Buechnerově Síla a hmota. Tato kniha v něm vyvolala pochybnosti v náboženské principy. Od šesti let se učil hrát na housle, emoce v něm ovšem až později vyvolaly Mozartovy sonáty a ty ho pro nástroj nadchly. Když bylo Albertovi 15 let, odstěhovala se rodina do Itálie za vidinou lepších hospodářských výsledků. Spolu s bratrem Jakubem se pokoušel otec podnikat ve výrobě elektrotechnických zařízení v Miláně a Pavii. Jen s malými úspěchy. Albert zůstal v Mnichově na gymnáziu, toužil ale odejet za rodinou do Milána. Pro své svobodomyslné jednání byl z gymnázia vypuzen a rok před dokončením také do Milána odjel. Tím ztratil německé občanství. Pak se přihlásil k přijímacím zkouškám na Polytechnický institut do Curychu. Především pro nedokončené gymnázium ho nepřijali. Nastoupil proto do posledního ročníku kantonální školy v Aarau (1895 - 1896). Pak nastoupil bez přijímacího řízení na pedagogickou fakultu curyšského institutu na aprobaci matematika a fyzika (1896 - 1900). Na této škole se Albertovi líbilo. Měl zde mnoho přátel a sblížil se i s Milevou Maričovou, srbskou emigrantkou z Rakousko-Uherska. Byla to tichá nevýrazná studentka, která byla jeho pasivní posluchačkou. Po absolvování si hledal marně práci v Curychu, zařídil si pro to i švýcarské státní občanství, až v roce 1901 získal na dva měsíce práci učitele ve Wintherturu. Pak následovala další místa učitele, vždy však na krátkou dobu. Až roku 1902 se mu podařilo za pomocí otce svého přítele Marcela Grossmanna získat místo na patentovém úřadě v Bernu. Nastoupil tam v červenci 1902 jako technický expert 3. třídy za plat 3 500 franků. Brzy pozval do Bernu Milevu a 6. ledna 1903 po krátkém odporu svých rodičů se s ní oženil.

Napsat recenzi
Vaše jméno a příjmení:


Vaše recenze: Poznámka: HTML tagy nebudou převedeny!

Hodnocení: Nejhorší            Nejlepší

Opište prosím kód z obrázku do pole níže:

Nejsou dostupné žádné další obrázky.